Jak dinosaurové se naučili chodit: Fosilní otisky noh prozrazují evoluci chůze

Jan Bartek – AncientPages.com –fosilie

Výzkum se zaměřuje na archosauriformní otisky chodidel, které byly získány z lokality GEOPARC Bletterbach, zařazené do seznamu světového dědictví UNESCO v Dolomitech, a byly podrobeny přehodnocení a novému popsání. Archosauriformové, evoluční předchůdci dinosaurů a současných krokodýlů, tyto otisky zanechali. Dříve badatelé tyto stopy řadili k ranotriasovým otiskům, například do skupiny Protochirotherium, a předpokládali, že zvířata již měla vzpřímený, sloupovitý postoj.

Přesto však tým, který porovnal morfologii stop s vzorky uloženými na Univerzitě La Sapienza v Římě a v přírodovědném muzeu Jižního Tyrolska v Bolzani, zjistil, že chodidlové stopy patří zjevně k novému druhu fosilních stop: Pachychirotherium gardenaensis (což znamená „tlustě chirotheriidská stopa z Gardeny“).

Fyzikální měření a poměr končetin napovídají, že stopy by mohly patřit čeledi Erythrosuchidae nebo podobným těžkým končetinovým archosauriformům.

Pachychirotherium gardenaensis gen. et sp. nov. typový materiál. A–D, UR 75/2, holotyp, pravý pár noha–ruka, konvexní hyporelief: A, šikmá fotografovaná shora; B, šikmá fotografovaná zprava; C, fiktivní barevná hloubková mapa; D, interpretační kresba. E–H, UR-NN 5, paratyp, levý pár noha–ruka, konvexní hyporelief: E, šikmá fotografovaná shora; F, šikmá fotografovaná zprava; G, fiktivní barevná hloubková mapa; H, interpretační kresba. Všechny měřítkové čárky představují 5 cm. Zdroj: Paleontology (2026). DOI: 10.1111/pala.70089

Výzkumníci vytvořili mapy stopových cest sahajících od pozdního permu po střední trias a prokázali postupnou, vícefázovou , nikoliv náhlý fyzikální přechod. Jeji starověcí předkové měli v pozdním permu klasický, široce rozestavený postoj; ten se postupně měnil, až ve středním triasu nabyl zcela vzpřímené podoby. Jak se jejich těla přizpůsobovala, prostřední prsty se prodlužovaly tak, aby podporovaly rychlejší a vhodnější chůzi ke běhu; zvířata přestala chodit plochými chodidly a začala kráčet pouze na prstech.

Mezitimi, zmenšení rukou systematicky změnilo rozložení hmotnosti a poskytlo biologický základ, který umožnil dalším dinosavrům úspěšně chodit na dvou nohách.
Jak Dr. Marchetti poznamenal, fosilní stopy stop poskytují cenné biologické poznatky v případech, kdy jsou kosterní pozůstatky vzácné, a nabízejí přímý, živý záznam prehistorického pohybu.

Výzkum byl publikován v časopise Palaeontology.